Miminko, které žilo tři dny

Je to smutné, řekla bych až nepříjemně drsné video. Ale několik momentů mě oslovilo; proto na to video vzpomínám...

       Především to, jaký význam přikládali rodiče svému dítěti. A to i nenarozenému! Jak na něj čekali, doufali, modlili se. Jak silné jméno mu dali, aby ho ochránili.

       To se tak často nevidí. Je to spíš vzácné, ale líbí se mně to. Dítě je duše, která k nám přichází. A duše člověka má cenu nezměrnou. Radost a hudba a nejjemnější květy by měly vítat duši v jejím zrození.

       Čeká ji těžká cesta. A vznešený cíl.

       Druhý moment, který mě nečekaně zaujal, bylo osamění plodu v děloze. Obecná představa (či představa jenom moje?) je ta, že právě tam je dítě v bezpečí. Ale video nabízí drasticky jiné pojetí tohoto životního období: dítě je samo, samo bojuje svůj boj a čelí osudu. Samo a bez pomoci splácí svou karmickou daň.

       Žádný člověk nemohl pomoci dítěti z videa.

       Mělo přijít jenom na krátký čas.