Zamyšlení nad diskusí o Satjárthím a pracujících dětech

I když se dalo čekat, že se najdou lidé, kteří situaci rozumí lépe než rodilý, vzdělaný Ind, ta hrubost mně vyrazila dech. Kousek diskuse, kterou jsem našla na iDNES pod článkem na výše uvedené téma, sem poznačím...

       Přečetla jsem si na iDNES článek s názvem "Že mi vyhrožují zabitím, to patří k věci, říká nositel Nobelovy ceny". Článek popisuje práci Inda jménem Kajláš Satjárthí. Tento muž patří k nejvyšší indické kastě - kastě bráhmanů. Svého společenského postavení se však vzdal, k čemuž byl motivován svým sociálním cítěním. A začal pomáhat indickým dětem, které tvrdě pracují; pracují i v podmínkách, které jsou trýznivé a nedůstojné.

       Co k tomu dodat: z mé strany je to tiché poděkování člověku, který riskuje pro druhé. Který nemyslí jen na sebe. Který pomáhá těm nejslabším. Zachránil z nelidských podmínek 80 000 dětí. Zatím. V ohrožení života se kvůli tomu ocitl už několikrát.

       Po přečtení tohoto zajímavého článku jsem zabrousila i do diskuse. A moje radost z toho, že na této planetě žije někdo takový, jako je Kajláš Satjárthí, se tak trochu změnila ve smutek. I když se dalo čekat, že se najdou lidé, kteří situaci rozumí lépe než rodilý, vzdělaný Ind, ta hrubost mně vyrazila dech. Kousek té diskuse sem poznačím - cituji:

Roman Horník:

Ale vždyť to je všude, dokonce i u nás, nesoběstačná chátra se množí jako rakovinné buňky.

Petr Nechanický:

V Evropě před půl tisiciletim žádný strýček Sam a tetička Unie nebyli, aby těm co si nedělali více dětí posílali jídlo a historicky ty vyspělejší země přišly na to, že máme mít tolik dětí kolik uživíme. Takhle na to musí přijít i oni.

Roman Horník:

Ano, a bylo to lepší. Zatímco silní přežili, slabí pošli, jak to sama příroda chtěla. Dnes ti silní musí dotovat ty, co jsou pro společnost nepotřební, přestože se jim paradoxně říká "potřební", jinak by asi ubyli voliči levice. To je proti zákonům přírody, které odjakživa platily, platí a budou platit i pro nás, její součást, přestože se je snažíme všemožně ochcat.

Konec citace.

       K tomu bych chtěla poznamenat, že přežití "silného" a smrt "slabého" (neboli - jak píše pan Roman Horník- "slabý pojde") patří sice k zákonitostem přírody, avšak tato zákonitost se vztahuje na říši zvířat. Člověk stojí úrovní svého vědomí zcela jinde než zvíře, a právě existence rozvinutého vědomí člověka z živočišné říše vyděluje. Takže zákony přírody se na lidské populaci odrážejí poněkud specificky.

       Od člověka má vesmír právo očekávat víc, než od zvířete; protože člověka víc obdařil. Pokud ovšem některý člověk mezi vědomím svým a vědomím zvířete nevidí rozdíl, ubezpečuji ho, že je nepatřičně skromný - ten rozdíl tam je. A k lidství patří neodmyslitelně solidarita s jinými lidmi a ochrana slabších, mezi které děti rozhodně patří.

       Se zákony přírody se nesnažíme ani tak udělat to, co pan Roman Horník píše, ale snažíme se využít svého lidského potenciálu k přežití - a to i v podmínkách, které jsou tak tak slučitelné se životem. Kdyby se takto naši dávní i nedávní předkové nesnažili, nebyl by tady ani pan Roman Horník. Který se dnes tváří trochu tak, jako by s lidským zápasem o zachování rodu neměl pranic společného.

       Je to ale zbytečná skromnost. Autoři citovaných příspěvků jsou součástí lidské populace, a i oni si mohou přivlastnit charakteristiky lidství, výdobytky lidstva a boj lidského rodu o přežití na této planetě.

       Mohou si přivlastnit i lidský pohled na problém indických dětí; a uvědomit si jejich právo na život. Které mají bez ohledu na to, zda jsou prvorozené, druhorozené, nebo až desáté v pořadí (i když v diskusi pod článkem uvádí jiný diskutující, že tak vysoká porodnost v Indii již není; žena tam - podle tohoto příspěvku - má v průměru 2,5 dětí). 

       Předpokládám, že v Indii větší počet dětí v rodinách znamenal zajištění rodiny do budoucna; má tedy jiné kořeny a pozadí, než jakési nekontrolované živočišné množení a následné spoléhání se na druhé. Právě děti měly v budoucnu rodinu uživit. A ruku na srdce - možná jsme to i my, "vyspělý" Západ, kdo způsobuje, že odvěký indický model přestal fungovat, a děti jsou zneužívány k těžké práci. Namísto aby pro rodiče znamenaly radostnou budoucnost.

       Tedy strýček Sam a tetička Unie - jako to bývá často - nejsou zcela bez viny.

       Co se týká potřebných a nepotřebných: žádný člověk není pro společnost nepotřebný. To jen v té které době, za těch a těch konkrétních společenských vztahů zůstávají schopnosti některých jedinců nevyužity. A zdaleka to nemusí být jejich vina. Kdyby se jen malounko pohnula společenská situace například u nás, mohli by se i autoři citovaných příspěvků stát takzvaně "nepotřebnými", ačkoliv se dnes cítí velmi potřební a dobře situovaní, a zajisté potřební jsou.

       V příspěvku pana Romana Horníka se píše, že "silní musí dotovat ty, co jsou pro společnost nepotřební", s čímž ovšem nemohu souhlasit. Nejen z toho důvodu, který jsem zmínila výše (totiž, že každý člověk je pro společnost potřebný, pouze ona sama jeho schopnosti nedokáže využít), ale i proto, že mně není jasný pojem "silní". Silní čím? Svým postavením? Svým zaměstnáním? Svými konexemi? Svým takzvaně produktivním věkem? Ale běžte! To všechno jsou společensky podmíněné "síly", nikoliv síly vaše vlastní! Stačí, aby se velmi málo změnilo v soukolí dějin, v nastavení naší společnosti, a budete této své domnělé síly velmi rychle zbaveni.

       A tyto výroky o silných a slabých -  které už jsem tady na netu, i z úst členů Strany svobodných občanů tolikrát slyšela - by vás mohly docela nepříjemně dohonit...